Kdo je chodec

Tématem dnešního dílu je chodec. Je to však téma velmi široké a pro většinu z nás v silničním provozu zcela zásadní, proto se k němu budeme průběžně vracet i v dalších dílech seriálu. V dopravní terminologii je chodec takový účastník provozu na pozemních komunikacích, který se pohybuje pomocí chůze. Chodcem je i člověk který tlačí nebo táhne kočárek, sáňky nebo vozík, který šířkou nepřesahuje 60 cm, člověk jedoucí na invalidním vozíku, lyžích, skateboardu nebo kolečkových bruslích. A také člověk, který vede kolo, je chodec a platí pro něj stejná pravidla. Pokud je podél vozovky chodník, musí chodec přednostně úžívat chodníku. To samé platí pro stezku pro chodce a cyklisty. Po chodníku chodíme vpravo, protijedoucím vozidlům (hasiči, sanitka) se vyhýbáme také vpravo.

Bez chodníku

Když na pozemní komunikaci není chodník, nezbývá chodci nic jiného, než užít vozovky. V takovém případě musí jít po její levé krajnici (oblast za silnou bílou čárou) a pokud vozovka nemá krajnici, musí jít po levém okraji. Tak má chodec přijíždějící auta proti sobě, vidí je a může na ně reagovat. Pokud jde skupinka chodců, ideálně by měli jít po jednom za sebou, na bezpečných úsecích smějí jít maximálně dva chodci vedle sebe.

Tramvaj má přednost!

Chodec má na přechodu pro chodce bez světelné signalizace přednost před projíždějícími vozidly. Výjimkou je právě tramvaj. Ta má naopak na přechodu vždy přednost před chodcem. Proč tomu tak je? Může za to fyzika! Průměrný osobní automobil váží zpravidla do dvou tun. Vůz tramvaje naproti tomu váží zhruba šestnáct tun. Zastavit ho je tedy mnohem náročnější. Pokud jede osobní automobil v obci doporučenou rychlostí 50 km/h a musí náhle prudce zabrzdit, jeho brzdná dráha je dlouhá 28 metrů. Tramvaj při stejné situaci má brzdnou dráhu dlouhou 56 metrů, tedy dvojnásobnou. Je to dáno právě její velkou hmotností. Navíc tramvaj je kolejové vozidlo a nemůže před případnou srážkou s chodcem uhnout stranou.

Na zastávce

Zastávky tramvají mohou být různého typu: s nástupním ostrůvkem, na zvýšeném tramvajovém pásu, s nástupem přímo z chodníku, s nástupem přes vozovku, nebo s nástupem přes zvýšenou vozovku. Nejméně bezpečná je zastávka přes vozovku. V takovém případě cestující čekají na chodníku a k tramvaji mohou vykročit až v okamžiku, kdy tramvaj zcela zastaví. Poté totiž mají projíždějící automobily povinnost zastavit a vyčkat cestující bezpečně vystoupí či nastoupí. Přesto však musí být cestující velmi opatrný a sledovat pohyb automobilů.

Při nastupování

Vystupující má vždy přednost před nastupujícím. Cestující musí vystupovat a nastupovat včas a když se rozsvítí oranžové výstražné světlo, nesmí už do dveřního prostoru vstupovat. Nesmí do dveří ani dávat končetiny či zavazadla. Na tramvajové zastávce je třeba se chovat slušně, nepošťuchovat se a pokud je zde nástupní ostrůvek se zábradlím, nesmí se zábradlí přelézat ani na něm sedět.

Bezpečně v autobuse

Každý dopravce městské hromadné dopravy určuje své vlastní podmínky přepravy cestujících, nicméně pravidla slušného a ohleduplného chování v autobuse jsou obecná a měl by se jimi řídit každý cestující. Není dovoleno rozptylovat řidiče, tedy s ním mluvit, stát mu ve výhledu a podobně. Jezdí se vždy s platnou a řádně označenou jízdenkou. Vystupovat a nastupovat je možné jen na vyznačených zastávkách a vždy jen tehdy, až vozidlo zcela zastaví. Sedačky v autobuse jsou na sezení, nikoliv na stání či klečení. Nepokládají se na ně zavazadla ani nepouštějí zvířata. Když cestující za jízdy stojí, musí se držet madla. Na madla se nevěšíme. Zavazadla sundáváme ze zad, držíme v ruce nebo pokládáme na podlahu. Ze dveří autobusu se vždy nejprve vystupuje a teprve poté mohou cestující nastoupit. Starší lidé a těhotné ženy mají přednostní právo v autobuse sedět. Je slušností jim místo k sezení uvolnit. V autobuse byste neměli konzumovat žádné potraviny a chovat se zde slušně a tiše. Nepouštět hlasitou hudbu a nemluvit příliš nahlas. A rozhodně neobtěžovat ostatní cestující nebo nepoškozovat zařízení autobusu. Do autobusu se nesmí s kolečkovými bruslemi na nohou.

Podchod nebo nadchod

Podchod nebo nadchod jsou nejbezpečnějšímu prostředky pro přechod vozovky. Nejsou k vidění příliš často, protože jejich vybudování je zpravidla nákladné. Pro užití platí podobné pravidlo jako u přechodu pro chodce, tedy je-li v dosahu padesáti metrů podchod nebo nadchod, chodec je povinen jej pro přecházení vozovky použít.

Jaký mají význam barvy na semaforu?

Signál s červeným světlem znamená STŮJ, signál se žlutým světlem POZOR a signál se zeleným světlem VOLNO. Že to není třeba opakovat, že to přece ví každý? Dopravní nehody potvrzují, že tato základní pravidla není od věci opakovat ani dospělým. Křižovatky jsou nebezpečné proto, že na každé najdete hned několik kolizních bodů. To jsou místa, kde se kříží různé dopravní proudy a může zde dojít k nehodě dvou a více vozidel. Příčinou většiny dopravních nehod je nedání přednosti v jízdě.

Před křižovatkou je třeba bedlivě sledovat dopravní značení. Uvědomit si, zda jedeme po hlavní či vedlejší silnici. Dodatková tabulka pod dopravní značkou nám často dopředu prozradí tvar a uspořádání křižovatky. U světelné křižovatky se primárně řídíme světly. Zelená na semaforu však nemusí vždy znamenat absolutní přednost v jízdě. Když například odbočujete vlevo, křížíte jiné dopravní proudy, které mají tu chvíli také zelenou, a je třeba dát vozidlům v těchto proudech přednost. To při odbočování platí také u tramvajových pásů. Pozor! Při jízdě na kole pro vás na křižovatce platí stejná pravidla jako pro automobily. Vaší výhodou ale je, že můžete z kola sesednout a vést ho po chodníku a po přechodech pro chodce jako chodci.

Vyzkoušejte si s naším plánem různé situace, třeba i takovou, kdy světla semaforů nefungují. Doplňte křižovatku vozidly a vhodným dopravním značením z minulých dílů.

Obecná pravidla

Tato pravidla jsou obecná pro všechny účastníky silničního provozu. Po nehodě především zachovejte klid a rychlým pohledem okolo sebe zhodnoťte celkovou situaci. Pokud se nacházíte přímo v havarovaném vozidle, zjistěte, zda jste schopni se hýbat a opustit vozidlo. Nalezněte místo, kudy budete moci vozidlo opustit. Nezapomeňte si obléci reflexní vestu. Pokud běží motor a máte v dosahu klíček zapalovaní, vypněte motor. Pokud necítíte unikající benzín, zapněte varovná světla.

Co nejdříve označte viditelně místo dopravní nehody výstražným trojúhelníkem. Zjistěte stav osob, ve vozidle, zda jsou při vědomí, zda komunikují, stav jejich zranění, zda jsou schopni se hýbat. Mluvením se je snažte uklidnit. Pomozte ostatním, kteří jsou schopni opustit vozidlo a pokud máte k dispozici další reflexní vesty, oblečte jim je. Všechny osoby nasměrujte mimo dopravní rizikový prostor, do přiměřené vzdálenosti v protisměru jízdy od havarovaného vozidla mimo vozovku (za svodidla).

Volejte záchranáře

Využijte své organizační schopnosti k zajištění místa nehody a pomoci zraněným. Pokud je to možné poproste ostatní nezraněné nebo lehce zraněné, aby vám pomohli, rozdělte úkoly. Někteří mohou být v šoku a nečinní.  Přivolejte pomoc. Tísňová linka záchranné služby – 155, hasiči – 150, policie – 158, nebo centrální číslo 112. Při komunikaci s dispečerem mluvte klidně a srozumitelně. Uveďte jméno a příjmení, popište co nejpřesněji místo, kde se nacházíte (silnice z X do Y + jméno nejbližší obce, kterou víte, kilometrovník, pokud nevíte přesné místo, tak alespoň orientační záchytné body v krajině (silo, kostel, železnice, skály, apod.). Ve městě uveďte jméno ulice a číslo domu v blízkosti. Formulujte, co se stalo: dopravní nehoda vozidla se zraněním nebo srážka dvou vozidel atp.. Uveďte celkový počet zúčastněných osob, počet zraněných s přibližným rozlišením zranění (vážně zranění), např. 5 osob celkem, 2 vážně zranění. Odpovězte co nejpřesněji na další otázky dispečera a řiďte se jeho pokyny.

Poskytněte první pomoc

Poskytněte základní první pomoc zraněným osobám, jako první se snažte zajistit základní životní funkce (krevní oběh, dýchání, vědomí) – využijte lékárničku. Tepenné krvácení zastavte přiložením tlakového obvazu (i ve více vrstvách) na krvácející místo, nemáte-li k dispozici obvazy, použijte třeba kapesník nebo kus látky. Tlak na ránu nepovolujte až do příjezdu záchranářů. V krajním případě případně je účinný i přímý tlak ruky/prstů na ránu. Pokud to není bezpodmínečně nutné k zajištění bezpečnosti (např. hrozba požáru), nehýbejte s osobami s podezřením na zranění páteře. Do příjezdu záchranných složek oživujte zraněné, s ostatními se snažte komunikovat, aby neupadli do šoku. Případně pomozte zvířatům, která byla účastníky nehody.

Světelná signalizace

Pokud je přejezd opatřen světelnou signalizací, je základní pravidlo zcela jasné. Svítí-li červená světla (blikají střídavě dvě vedle sebe), nesmí auta do prostoru přejezdu vjíždět a totéž platí i pro chodce a cyklisty. Když má přejezd závory, stále platí pravidlo červeného světla. Zvednutá nebo zdvihající se závora rozhodně neznamená pokyn k přechodu či přejezdu trati. Je třeba vyčkat, až červená světla zhasnou.

Vlak se svou velkou hmotností má dlouhou brzdnou dráhu. Náraz pak je zcela fatální do osobního i nákladního automobilu, natož do chodce či cyklisty. Proto je třeba mít v hlavě pravidlo, že vlak má vždy přednost. Nedokáže se vám vyhnout a obvykle ani nedokáže dobrzdit.

Číslo přejezdu

Pokud budete náhodou svědky nehody nebo jiného incidentu na přejezdu a budete volat o pomoc, mějte na paměti, že každý přejezd má své identifikační číslo, které operátorovi nahlásíte. Číslo najdete na zadní straně ramene výstražného kříže nebo na zadní straně světelné skříně a je ve tvaru Pxxxxx.

Chodec na přejezdu

Stejně jako řidič se i chodec musí před železničním přejezdem chovat zvlášť opatrně a musí se dobře přesvědčit, zda může přejezd bezpečně přejít. Na železniční přejezd nesmí chodec vstoupit v těchto případech (ostatně ty platí i pro řidiče a jejich vozidla):

• Pokud je dávána výstraha dvěma červenými střídavě přerušovanými světly přejezdového zabezpečovacího zařízení.
• Pokud je dávána výstraha přerušovaným zvukem houkačky přejezdového zabezpečovacího zařízení.
• Pokus sae sklápějí, jsou sklopeny nebo se zdvíhají závory.
• Pokud je vidět nebo slyšet přijíždějící vlak nebo jiné drážní vozidlo.
• Pokud dává znamení k zastavení zaměstnanec dráhy červeným nebo žlutým praporkem, případně červeným světlem.

Bezpečně v kruhu

Kde by byla běžná křižovatka složitá, nepřehledná a nebezpečná, staví se kruhový objezd. Ten křižovatku rozdělí na několik jednoduchých křižovatek, které za sebou postupují v kruhu. Vozidla se zde přirozeně zpomalí a řidiči mají lepší přehled.

Při vjezdu na kruhový objezd se nedává znamení o změně směru jízdy. Dává se pouze při výjezdu z kruhového objezdu, případně přímo na něm, pokud se jedná o vícepruhový objezd a vozidlo přejíždí z jednoho pruhu do druhého.

Značky na objezdu

Na kruhovém objezdu platí dopravní značky a pravidla stejně jako jinde na pozemních komunikacích. To znamená, že pokud je kruhový objezd opatřen příkazovou značkou „Kruhový objezd“ spolu se značkou „Dej přednost jízdě“ nebo značkou „Stůj, dej přednost jízdě“, musí přijíždějící vozidlo dát přednost jízdě (případně zastavit a dát přednost jízdě) vozidlům na kruhovém objezdu. Pokud kruhový objezd není opatřen značkami „Dej přednost jízdě“ nebo značkou „Stůj, dej přednost jízdě“, platí základní pravidlo přednosti zprava. Tedy vozidlo na kruhovém objezdu dává přednost vozidlu, které na kruhový objezd vjíždí. Většina kruhových objezdů u nás je ale vybavena zmíněnými dopravními značkami upravujícími přednost.

Parkoviště

Pozemní komunikace jsou všechny silnice, dálnice či místní komunikace, tedy například náměstí či ulice atd. A patří mezi ně i parkoviště, která patří státu, kraji nebo obci. Na takových parkovištích jednoznačně platí stejná pravidla provozu jako na ostatních pozemních komunikacích. Odlišná pravidla mohou platit na soukromých parkovištích. Je-li parkoviště volně přístupné, jde o takzvanou veřejně přístupnou účelovou komunikaci, kde rovněž platí pravidla provozu jako na ostatních pozemních komunikacích.

Za závorou jinak

Je-li ovšem parkoviště ohraničeno závorou, platí tu pravidla, která určuje vlastník parkoviště. Zpravidla se ani v takovém případě nevzdalují od pravidel na pozemních komunikacích. Například většina velkých nákupních center na svých parkovištích svým provozním řádem určuje, že po celé ploše jejich parkovišť platí obecná pravidla pro pozemní komunikace. Tak to ale nemusí být všude. Provozní řád soukromých parkovišť za závorou je věcí majitele a takové parkoviště pak vůbec nemusí být pozemní komunikací. Tudíž pro něj teoreticky ani nemusejí být závazná obecná pravidla jako třeba přednost zprava nebo zákaz stání na místech vyhrazených invalidům.

Zóny

Tyto bezpečné oblasti se nazývají obytná zóna a pěší zóna. Každá z nich má ale jiná pravidla. Obytná zóna začíná dopravní značkou „Obytná zóna“ a končí značkou „Konec obytné zóny“. Stejně tak pěší zóna začíná značkou „Pěší zóna“ a končí značkou „Konec pěší zóny“. V obou zónách smějí chodci používat celou šíři pozemní komunikace. Musí však umožnit vozidlům jízdu. V obou zónách smí řidič jet rychlostí nejvýše 20 km/h, přitom se musí k chodcům chovat ohleduplně a jízdou je neohrozit. Stání vozidel je povoleno jen na místech označených jako parkoviště. Zastavení vozidel omezeno není.

Rozdíl mezi obytnou a pěší zónou je v tom, že do obytné zóny není vjezd nijak omezen, zatímco do pěší zóny smějí vjet pouze vozidla vyznačená na dolní části značky „Pěší zóna“. Pokud je to naléhavě nutné, smějí do pěší zóny vjet i vozidla označená parkovacím průkaze se zdravotním postižením. V obytné zóně si na komunikaci smějí hrát děti. V pěší zóně nikoliv.

Omezení pro řidiče

Omezení dopravy na našem plánu se týká především řidičů. Chodci a cyklisté by v tomto případě neměli ve vozovce co pohledávat, protože vedle silnice je vyznačený chodník a stezka pro cyklisty. Pro bezpečnost chodců a cyklistů je tedy v našem případě uděláno téměř maximum. Jediné kritické místo je na přechodu pro chodce, respektive přejezdu křížení cyklostezky s vozovkou. Tady má chodec ze zákona přednost před vozidly na vozovce a cyklista naopak musí dát přednost vozidlům.

Reflexní prvky

Připomeňme si ale povinnost nosit reflexní prvky, která je v platnosti od loňského února. Kdyby na našem plánu nebyl chodník a chodci by se museli pohybovat při kraji vozovky, platila by pro ně tato povinnost vždy mimo obec za snížené viditelnosti (tma, šero, mlha, déšť…), v místech, kde není veřejné osvětlení. Není hned nutné nosit reflexní vestu, ale je třeba doplněk oděvu z retroreflexního materiálu výrazné barvy (nejlépe reflexní pásek na ruce či noze směrem do vozovky). Chodec vybavený takovým reflexním prvkem je pro řidiče viditelný až na 200 metrů. Pokud na sobě takový prvek nemá, je vidět na desetinu vzdálenosti, což může pro řidiče znamenat pouhou vteřinu na to, aby na chodce zareagoval.

Cyklostezka

Pravidla silničního provozu definují stezku pro cyklisty jako pozemní komunikaci nebo její pás vyhrazenou dopravní značkou pro jízdu na jízdním kole. Auta ani motorky na takovou stezku nesmí vjíždět, je určena pouze cyklistům. Na druhou stranu je zde povolena také jízda na kolečkových bruslích nebo na běžkách. Po stezce pro cyklisty se nesmějí pohybovat ani chodci, pokud se nejedná pro společnou stezku pro chodce a cyklisty. Ta je označena zvláštní dopravní značkou a může být rozdělena na samostatné pruhy pro chodce a cyklisty.

Dopravní hřiště

Dopravní hřiště jsou nejvhodnějším místem pro výuku dopravní výchovy. Česká republika patří v množství dopravních hřišť na přední příčky mezi evropskými státy. Systematická dopravní výchova probíhá po celý rok a dělí se na teoretickou výuku a praktické používání pozemní komunikace právě na dopravním hřišti, kde se formou hry nacvičuje dopravní provoz. Dopravní hřiště jsou určena především pro děti mateřských a základních škol.